Základní škola, Praha 9 - Prosek, Novoborská 371
Tel: 286 006 511 | email: skola@novoborska.cz | www.novoborska.cz
"Šance pro všechny, vždy a ve všem"
Pro zobrazení nového designu si prosím nainstalujte novější Internet Explorer, nebo alternetivní prohlížeč.
Výčet podporovaných prohlížečů s odkazy na stažení:

Školní rok 2014/15

Cibulka

Děti z V. C dostaly za úkol obléknout si co nejvíce šlupek v jedné barvě. Soutěžily o krále a královnu

CIBULKY.

Zhostily se úkolu úžasně. S oblékáním se "trochu" pozdržely, ale 92 - 96 šlupek dá práci.

Převládala sice černá barva, ale veselo bylo. I růžová se umístila na prvních místech.

 

Děti z V. C si "zabásnily"

 

Jarní blaho                                                                                           Koťátko v botě

Koukej, koukej, maminko,                                                        Mámo, mámo, maminko,

stačí hodně malinko.                                                                 moc mě bolí kolínko.

Uvidíš tam jaro krásné,

snad už je ti to jasné.                                                               Spadla jsem venku na zem,

Podzim ještě v nedohlednu,                                                     bolelo to rázem.

zima trochu vpravo,

krásný čas nadšel -                                                                  Šla jsem cestou do obchodu,

to je jaro.                                                                                    viděla jsem novou botu.  

A to je skvělé, bude totiž blaho.                                                V botě bylo koťátko

Blaho bude z lízátek,                                                                a to mělo lízátko.

a to říkám říkám teď.

Padat vidím kapky deště,                                                                     Klaudie Pitrunová

stále krásné je to ještě.

 

                        Tomáš Orlík

 

       Nehoda

Moje milá mámo,

neuvěříš, co se dneska stalo.

Tam v tom parku na scestí

stalo se tam neštěstí.

Náš pan Toušek od vedle

zakop v parku o berle.

Malinko se zamotal.

A jak to pak bylo dál?

To ti řeknu opodál.

Nejdřív mi dej lízátko,

moje milá maminko.

     Eliška Križanová

 

Děti z V. C "ztroskotaly" na ostrově, který si samy vytvořily. Pak psaly o tom, co na něm zažily.

 

ZTROSKOTÁNÍ

 

         Jednoho dne jsem se svými kamarádkami Pájou, Betty a Klauďou byla na loďce a přepadla nás bouře s větrem. Proud vody byl tak silný, že nás odnesl na pustý ostrov, a s sebou jsme měly jen nůž, který si Pája zapomněla v kapse.

Po chvíli bloumání a přemýšlení, co uděláme, jsme si šly najít nějaký úkryt.  Objevily jsme krásnou horu a tím jak byla krásná, tak jsme ji nazvaly „Krásná Hora.“ Po zabydlení jsme si šly prohlédnout ostrov.

Jak jsme procházely ostrovem, všimly jsme si, že všude rostou palmy, proto se ostrov od teď jmenuje „Ostrov Palem.“  Na ostrově také byla cesta, která byla celá pokrytá jen pískem, tu jsme pojmenovali „ Písečná cesta.“ Když jsme ostrov nazvaly Ostrovem Palem, tak tam musela být nějaká cesta s palmami. A ta na ostrově také byla, ale nevěděly jsme, jak ji máme nazvat. Najednou Klaudii napadlo, že by se mohla jmenovat „ Palmová alej.“ Její nápad se nám líbil, takže jsme s názvem souhlasily. Ale to není zdaleka všechno. Ještě tam byla pláň s kokosovými palmami, pochopitelně dostala jméno „Pláň kokosů a palem.“ Od ní vedla ještě jedna cesta, která byla jen z kamenů, u ní už byla cedule s názvem „ Kamenná cesta.“  Ta vedla ke krásnému křišťálově modrému potůčku, také zde byla cedule s nápisem: „Pitná voda.“ Voda byla tak krásně modrá, Klauďa  jí vymyslela jméno „ Křišťálka.“

         Tento den jsme stačily obejít jen část ostrova. Řekly jsme si, že druhou část ostrova necháme na druhý den. Když jsme se vzbudily, měly jsme hrozný hlad. Řekly jsme Páje, ať se za potravou podívá ona, protože je z nás nejodvážnější. Když se vrátila, vyprávěla nám, co viděla nového. Říkala, že viděla druhou část ostrova. Vtom Betty vykřikla: „A jak to tam vypadá?“  „No nic moc. Je tam jen malý velmi malý vodopád. Nazvala jsem ho  Vodopádíček. A ten Vodopádíček teče do řeky, která je zase hrozně krátká, dostala jméno Krátká řeka. Není tam ani žádná kamenná stezka ani pláň, tam není zkrátka nic, co jsme viděly včera. Nebyla tam ani žádná zvěř, no prostě nic.“
Takže jsme se musely vypravit všechny. Asi po třech hodinách jsme chytly nějaké divné zvíře, vypadalo jako kříženec zajíce s opicí. Když jsme ho zabíjely, tekly nám slzy, protože nám ho bylo líto, ale co jsme mohly dělat, měly jsme hrozný hlad.

 Když jsme se najedly, šla jsem na Pláň kokosů a palem natrhat nějaké kokosy na pití. Pak jsme se začaly nudit, nevěděly jsme, co máme dělat. Betty navrhla, že bychom se všechny mohly vydat na druhou část ostrova.  Souhlasily jsme. Hned jak jsme uhasily oheň, na kterém jsme si dělaly křížence opice a králíka, jsme vyrazily. Odpoledne se prázdné místo proměnilo v krásné zvířecí místo. Byli tam sloni, kteří se brodili vodou. Také jsme viděly antilopy, které utíkaly před tygry, ještěrky, které se vyhřívaly na horkých kamenech, a narazily jsme i na křížence opice a zajíce. Tato krásná, chlupatá zvířátka se nám moc líbila a já jsem si ho chtěla ochočit. Řekla jsem to i holkám, ale ty mne neposlouchaly. Dívaly se na tygry, jak honí antilopy. Najednou se ozve Pája, že by si ho chtěla ochočit. Rozmlouvaly jsme jí to, jak nejvíc jsme mohly, ale neposlouchala nás. Vrhla se na tygra, jako kdyby ji nenapadlo, že jí může nejen ublížit, ale že ji může i zabít. Bohužel se tak i stalo. Tygr po ní sekl tlapou a drápem ji sekl do krku. Všechny jsme pak šly se slzami v očích do našeho úkrytu. Pak už jsme chodily na pláň zvířat jen dopoledne.

 A když jsme chtěly jet domů udělaly jsme si loď z bambusů.

       

 

          

                                                                                                                  Ješátková V.C

 

7 dní na ostrově ZDE ZTROSKOTÁTE

 

                   Jednou, kdysi dávno jsme, s naší třídou pluli po oceánu a hledali ostrovy. Pluli jsme v nádherném počasí, nikdo nás nerušil a bylo to mírumilovné.

Najednou jsme uviděli ostrov, ale když jsme se k němu přiblížili, tak se počasí rázem změnilo. Z jasného dne byla bouřka a taky na nás nějaký objekt zaútočil a my jsme se rozpůlili. Na první půlce lodi jsem byl já, Kocman a Patera. Na druhé byli ostatní žáci. Zjistili jsme, že tento ostrov se nazývá, ZDE ZTROSKOTÁTE. A tak začala naše dobrodružství na ostrově ZDE ZTROSKOTÁTE.

                   Když jsme se probudili, museli jsme se trochu porozhlédnout a k našemu překvapení jsme zjistili, že je zde sopka, která má podle všeho vybuchnout 31. června 2015. Michal řekl: „No to je bezva, to máme jenom pár dní.“ „No asi budeme muset nějak přežít,“ pověděl jsem. Věděli jsme, že budeme potřebovat pití, jídlo a nějaké místo, kde bychom se schovali. Tak jsme se vydali na západ, kde jsme našli džungli. „AHA!!“ vykřikl Michal. „Hele, dřevo, už jenom sekera a materiál na střechu a můžeme si postavit dům,“ řekl Tomáš. Já jsem odpověděl: “Sekeru jsem vzal a střechu si uděláme z trávy.“ Tak jsme nasekali dřevo, objevili pitnou vodu a Michal nějakým záhadným způsobem našel ovce. Když jsme šli zpátky, Michal rozhodl, že si uprostřed postavíme dům s pastvou pro ovce.

         Den druhý, pět dní do vybouchnutí sopky. Ráno Michal šel pro vodu, ale zabloudil. Chodil tam a zpátky, bloudil a mezitím jsme se my probudili. Museli jsme se snídaní počkat, protože někde Michal bloudil a my jsme mezitím šli pro dřevo. „Můžu se zeptat, proč je ta sekera trochu červená?“ zeptal se Tomáš. „No s něčím jsem tu ovci musel zabít,“ odpověděl jsem. Na druhé straně ostrova Michal křičel: “Panebože kam jsem se to dostal?!“ Najednou se ocitl u vodopádu a šel prozkoumat, co je za tím vodopádem. K jeho překvapení tam bylo spousta šperků a zlata. Michal přemýšlel: „Pokud tu odložím ty kýbly s vodou, tak mě Vojtěch rozčtvrtí tou sekerou co má.“ A tak po dlouhém přemýšlení konečně něco vymyslel. „Odložím vodu a oznámím jim to a bude to bezva.“ Tak odložil vodu a počkal tam na nás. Dali jsme si večeři, Michal nám o tom pověděl a v noci jsme pobrali co nejvíce zlata a šperků a šli jsme spát.

         Den třetí, čtyři dny do vybouchnutí sopky. Třetí den nebyl nijak zajímavý, jenom jsme našli pláně kytek a to je asi tak všechno. Ale na druhém konci moře to bylo zajímavé. „No po třech dnech jsme konečně tam, kde jsme začínali,“ řekl jeden ze spolužáků. „Fakt? Ale já myslel, že jsme začínali v České republice,“ řekl další. „Oba dva toho nechte, musíme ten krám opravit,“ řekla jedna ze spolužaček. No, řekněme, že je to tam zajímavé.

         Den čtvrtý, tři dny do vybouchnutí sopky. Tento den byl, zajímavý sice jsme spolu z nějakého důvodu nemluvili, ale tak co. Šli jsme na sever, kde jsme viděli horu a tak jsme se rozhodli, že ji vyšplháme. K našemu překvapení jsme tam našli nějaký tunel, který vedl k více zlatu. Naštěstí jsem měl svůj krumpáč a tím jsem to zlato vykopal. Když jsme přišli domů, ani se nám nechtělo jíst, tak jsme šli spát.

         Den pátý, dva dny do výbuchu sopky. Tenhle den jsme byli líní, jediné, co jsme dělali, bylo brouzdání po ostrově. Já jsem něco uviděl, ale pak to zmizelo. Tak jsme šli domů, protože jsem si myslel, že to je jenom vize. Opět na druhém konci moře tam spolužáci opravovali ten křáp, co nás sem dostal.

         Den šestý, den do vybouchnutí sopky. Ten den byl pracovní, protože jsme se připravovali na skládání mola. Ovšem v tom byl jeden háček, neměli jsme nějaký provázek. „No to je na dvě věci,“ řekl Michal. Mezitím co jsme to vzdávali, naše loď se opravovala. „Uf. No konečně jsme jí opravili, doufám, že už není pozdě,“ řekla jedna ze spolužaček. A tak se vydali nás zachránit.

         Den sedmý, patnáct minut do výbuchu sopky. Hele, už vidím, ten ostrov ZDE ZTROSKOTÁTE!!!!!“ vykřikla spolužačka. „Koukejte naše loď!“ vykřikl zase Michal. Honem jsme nastoupili a odpluli dál. Když jsme se spolu vrátili do České republiky, řekli jsme, že se radši vrátíme k našim ideálním prázdninám.

         Toto byl náš příběh o tom, jak jsme ztroskotali na ostrově ZDE ZTROSKOTÁTE.  Asi už vím, proč se, tak jmenuje. No každopádně to bylo super, ale přiznejme si to, každý by rád strávil prázdniny, jak chce. Já se tímto s vámi loučím a uvidíme se u dalších příběhů, SBOHEM.

 

http://img2.wikia.nocookie.net/__cb20130206021042/elderscrolls/images/thumb/a/ae/ancient_nordic_pickaxe.png/250px-ancient_nordic_pickaxe.pngVojtěch Štefl

http://www.interforst.cz/obrazky/zbozi/6858.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


                                                    Vánoční srdce

   Vše o naší nejoblíbenější ozdobě začíná, když mé praprababičce byly 4 měsíce.
Jako jeden dárek k Vánocům dostala krásné rudé srdce jako ozdobu na vánoční
stromeček. Ta ozdoba, to rudé srdce se dědí už po generace. Kolik toho zažilo,
kolik toho vidělo!
   Vždyť už mu musí být nejméně 150 let! Traduje se, že to srdce musí viset uprostřed
stromku - jako pravé lidské. A když se tak nestane, celý rok budeme žít a marnit,
jako kdybychom žádné srdce neměli. Když se tak ale stane,pověsíme ho dobře, celý
rok se nám bude v lásce i v lásce k přátelům dařit.
   Když jsem to srdce dostala já, už nebylo tak rudé, ale vybledlé. Máma ho chtěla 
vyhodit, ale já jsem vykřikla: "To ani náhodou, to raději všechny dárky!"
   A tak jsem srdce zachránila. Doufám, že ho také jednou dám své dceři, i kdyby mělo
být už celé bílé.

                                                                   Eliška Križanová 5. C
 

Ježíškova dílna

 

      Budu vám vyprávět, co jsem zažila v Ježíškově dílně.
      Jednou na Štědrý den večer jsme rozbalovali dárky a já jsme dostala knížku, která 
neměla název a ani vevnitř nebyla popsaná. Rozhodla jsem se, že si vymyslím příběh 
a budu ho do ní psát. Každý večer, než jsem šla spát, jsem něco napsala. Bylo to 
o Ježíškově dílně, do které jsem se dostala, o dobrodružství, které jsem zažila.
     Jednoho dne, když jsem zjistila, že knížka nemá volnou stránku, se v ní objevil jakýsi
portál, který mě "vcucnul". Než jsem se vzpamatovala, byla jsem na místě se samými hračkami.
Nevěděla jsem, kde jsem. Objevila jsem malá dvířka, do kterých jsem se jen tak tak vešla.
V druhé místnosti se vyráběly hračky. Najednou se z nich vynořil jakýsi mužíček. Rychle jsem
se schovala za stroj, kde se to všechno dávalo do sebe. V hlavě jsem si začínala myslet, že 
jsem v Ježíškově dílně. V tu chvíli jsem zjistila, že sedím na dřevěné páce, rychle jsem ji zkusila
dát nahoru. Ale marně! V tu chvíli, co jsem ji dala dolů, se stroj zastavil. Uslyšela jsem, jak si ti
skřítci něco povídají a pak jsem zaslechla kroky. Stále se přibližovaly. Někdo vykřikl. Uviděl mě.
Ptal se, co jsem zač. Když jsem to dořekla, mávl rukou, že ví, jak to napravit. Zavedl mě 
do komory, stiskl tlačítko a stroj zase v pořádku běžel. Mně věnoval svou čepici, rozloučil se 
se mnou a já jsem nějak zmizela a byla zase doma.
    Na tento den jsem nikdy nezapomněla.

 

                                                                 Hanička Kutová, 5. C

 



 

 

 

Školní rok 2013/14

 

Meridian mýma očima

 

  Byl jsem vybrán paní učitelkou Žákovou na všeobecnou soutěž Meridian, abych reprezentoval naši školu.
Spolu se mnou ještě Eliška Straková a Anna Vyšehradská z naší třídy.

Po příchodu nám dali test, který trval 60 minut. Skládal se ze znalostí českého a anglického jazyka, matematiky a přírodopisu.
Po ukončení testu jsme dostali dárkové předměty školy (penál a propisovací pero). Poté jsme šli na prohlídku školy Meridian. Zdála se mi velká, čistá, krásná a také stavěná jako bludiště...
V jedné třídě bylo cca 8 dětí a v každé třídě byla dotyková tabule.

Po měsíci od konání soutěže byla úspěšným účastníkům předána odměna. Měl jsem z ní obrovskou radost. Naše škola se umístila na pěkném 3. místě ze 17 základních škol. Zástupce ředitelky školy Meridian nám třem předal notebook od firmy HP, který bude používat pouze naše třída.
Mám z umístění na 3. místě velkou radost .                              

                                                                             Tadeáš Janoušek, 5. A 

 

 


Domácí entomologický projekt Kateřiny Strnadové z 5. B

Na začátku školního roku si Katka přinesla domů zelenou housenku. 
A co následovalo?   Housenka se během necelých 14 dnů zakuklila. Kateřina o ni sama pečovala - rosila její okolí a vystavovala ji slunečnímu svitu. „Nutno říci, že už jsem kukle několikrát chtěla poskytnout ´svobodu´,“ vysvětluje vzniklou situaci Kateřinina maminka... 
  Kukla se začala v poslední době barevně měnit a počátkem března letošního roku se vylíhl pravý a nefalšovaný pan motýl: otakárek fenyklový. „Při líhnutí se z kukly nemohl vysoukat ve svislé poloze, má proto trochu poškozená křídla,“ dodává Anna Strnadová a přiznává: „Sama mám z toho "nechtěného" chovatelského úspěchu radost.“  
  Radost i překvapení zažili všichni, kteří rozzářenou Kateřinu opatrující (a „krmící“) motýla potkávali koncem února na školních chodbách, všichni, kdož nakukovali do zavařovací sklenice a nevěřili vlastním očím...

 

 

 

5. A spolupracovala s 9. A na časopisu A. Zde je několik ukázek.

 

Co si přeje k Vánocům osazenstvo 5. A 

 

Vánoce. Pro podnikatele rajská hudba zvýšené manipulace s našimi peněženkami. Pro ženy, které tančí v rytmu vánočního úklidu a nočního pečení aspoň pěti druhů neodolatelných cukrovinek, každoroční stres. Pro většinovou populaci jen komerční zábava. Hypermarkety do spotřebitelů buší už od října. Odevšad blikají mámivé nabídky zaručeně nejvýhodnějších slev. Všude jmelí a ozdoby. Zprofanovaný, vlezle znějící hit v podobě původně tak něžné koledy Nesem vám noviny mnohdy člověku naježí chlupy po těle. Není úniku. Třpytivě pozlátkové fráze – známe to všichni: rozzářené dětské oči, srdce dokořán, svátky míru a pokoje…

Žravé štěstí. Pastva… Poselství o čisté lásce a mateřství se tiše krčí v koutě.

 Zeptáte-li se dětí na jejich vánoční přání, často slyšíte slova „dotykáč“, notebook, tablet… Existují však i přání nehmotná, nemateriální, přesto velmi důležitá, ne-li nejdůležitější. Podstatným způsobem totiž ovlivňují kvalitu našich životů. Posuďte sami:

Anička Vyšehradská by se ráda dostala na gymnázium, ale rovněž by uvítala, aby její spolužák doma nezapomínal slušné chování. Tadeáš Janoušek přichází s přáním, aby se rodině vyhýbalo neštěstí velkým obloukem, hodně velkým! Adélka Šoborová si přeje, aby s ní a s mamkou trávil taťka Štědrý den: „Zazpívali bychom si koledy, rozbalili dárky a užili si vánoční náladu.“ Pavel Pecho : „Aby se na Vánoce nestalo nic zlého, třeba aby někomu nezačal hořet byt, aby nebyla žádná autohavárie. Ať aspoň jeden den moje přání trvá (asi toho chci moc?)…“ A co si přeje Kateřina Halíková ? Aby na Vánoce přijela její sestra Míša i se psem Robertem, aby se nikomu nic zlého nestalo a pejsek Maxík žil dlouho. Kája Patočková chce být u své babičky co nejdéle, takže jejím přáním jsou dlouhé prázdniny, pokud možno bílé, protože to k Vánocům patří. Roman Valášek : „Přál bych si, aby kamarádi nebyli zlomyslní a neposmívali se. A aby byla rodina navždy pohromadě a byla šťastná.“ Danis Valjevac si přeje větší pochopení rodičů i sestry, též zdraví a štěstí pro všechny, na kterých mu záleží. Podobně smýšlí Jakub Hejda : „Můj nejlepší dárek? Přátelství a štěstí. Aby se nikomu nic nestalo. Aby nikdo nebyl sám, aby se sešla celá rodina a nikdo nebyl nemocen.“ Eric Dočkal : „Přál bych si, aby se Vánoce povedly.“ Bohdan Kostraba, Matěj Procházka, Denisa Kovaříková Daryna Hodvan přejí své rodině pevné zdraví. Daryna navíc, aby se jí dařilo ve škole, aby se rodiče ani jednou nepohádali a bratr byl pohodovější. Eliška Jílková má přání jet lyžovat. Nikdy na horách nebyla, nejlepší by bylo jet s mámou na dva týdny. Jan Dostál Lukáš Hájek si přejí, aby se o svátcích sešla celá rodina. Haru Roháčková zmínila přání, aby ji babička nevnímala už jako maličkou. Jana Čížková : „Přála bych si, abychom všichni byli pohromadě.“ Mark Humeňuk : „Nejlepším dárkem by byl úspěch sportovního týmu a přátelství.“ Eliška Straková má jasno: „Nejvíce bych si přála zlepšit si známky. Kromě samých jedniček na vysvědčení bych se chtěla dostat se na gymnázium Českolipská.“ Vít Helus ví, že se nebude s bratrem prát a že rodinná pohoda je k nezaplacení. Také by chtěl, aby se dodržovaly vánoční zvyky, nejradši pouštění lodiček ze skořápky.

 Často byla vyřčena přání velmi intimní. Často při jejich vyslovení došlo na slzy. Abych si mohl promluvit se svou zesnulou babičkou a ona mne zase tak láskyplně oslovila křestním jménem; přál bych si potkat hodné lidi; přeji si odstěhovat se k tátovi, protože mne mámin přítel štve…

Navzájem teď o sobě ve třídě víme, že každý má nějaké to konkrétní trápení. Jak krásně jsme si o tom popovídali! Jak pozorně a něžně jsme se k sobě navzájem v tu chvíli chovali! Jak jsme byli jeden druhému oporou a utěšitelem!

Přejeme si držet spolu nejen a pouze na Vánoce...

 

Depresivní To

 

Škola. „Co nás má škola naučit?" myslí si žák 5. třídy Tomáš a očima nedočkavě pozoruje hodiny.

„Konečně, “ povzdechl, když uslyšel líbezný zvuk zvonku. Už se k němu hrnou kamarádi Pavel a Bohdan.,,Tý jo, nevíš, co bude k obědu?'' zeptá se Pavel Tomáše a očekává odpověď. Té se mu nedostává. Tomáš jde po chodbě jako tělo bez duše. Ani na obědě jindy velmi upovídaný Tomáš nic neřekne. ,,Haló, je tam někdo?'',,No tak, co ti je?'' vyslýchají ho kamarádi. Ani ne ve vzteku, ale spíše v nevrlosti odpovídá: ,,Nic, už jdu.'' Bere si tác a odchází. Kluci si s očima v sloup jen v duchu řeknou: „Zas má náladu''. Tomáš si vytahuje ze skříňky tašku a odchází. Když už je před školou, dobíhá ho Bohdan s taškou na rameni, s rozvázanými tkaničkami a s bundou na půl žerdi. ,,Počkej!'' Tomáše už přešla nevrlost a čeká na svého kamaráda. V půli cesty se Tomáš zastaví s otevřenou pusou ,,No ty vo...'' ,,Neříkej to, jasný?'' skočí mu do řeči Bohdan. ,,A vůbec. Na co koukáš?''

 Najednou také spatří plechovou věc (zřejmě robota). Má tři oči. Tomáš neví, co má dělat. Jeho povaha značí, že omdlí, ale jeho zvědavost mu nedá a začne se k robotovi pomalu přibližovat. ,,Né, nedělej to,'' křičí na něj kamarád, ale on nevnímá a přibližuje se na dosah. Jemně se dotkne té věci a ta spadne.

,,Ííít íííít íííít.“

„Ježiš Marja,'' zakřičí ateista Tomáš a těžce rozdýchává, co se stalo. Postaví To na nohy (spíše na kola) a začne To vyslýchat všemi možnými i nemožnými způsoby. Ale pokaždé se ozve: ,,Ííít ííít.''

Po 15. otázce se robot dostává do deprese. ,,To je ale tupá rasa, určitě jsou to zatím pouze Neandertálci. Ach, ty nižší formy života…“ To se snaží odjet z místa, ale kluci ho nepustí. Tomáš vytahuje mobil z kapsy s dírou o velikosti dvou prstů. A vytáčí Pavla. Než Pavel řekne slovo, Tomáš už zahajuje konverzaci. Neuvěřitelnou rychlostí se mu snaží vysvětlit, jakou našli senzaci. Tomáš mluví rychle, Pavel nestíhá. Na potřetí už to pochopí a utíká za kluky. Poté začne Pavel psát zprávu. ,,Nejedná se o Terku, viď, Tome.'' Místo Tomášovi přijde SMS Bohdanovi. ,,Kdo je Terka? Ta ze třídy?'' začíná Bohdan. ,,Co? Jak tě to napadlo?'',,Přišla mi od Pavla SMS směrovaná tobě,“odvětí Bohdan. ,,Aha, Pavel, no, to je celej on, zase si dělá legraci, nevím, o kom mluví...''

Ale ve skutečnosti věděl. Terka je, jak už říkal Bohdan, holka ze třídy a Tomáš se do ní zamiloval, ale neví, co má dělat, aby si ho všimla. Proto mu Pavel pomáhá, ale ta jeho Dobrosrdečnost. Všechny ty Tomášovy exibice pro něj dopadly špatně…

Pavel dobíhá kluky. ,,No ty vo...'' ,,Neříkej to,“ vyhrkne Tomáš. Bohdan: ,,To čubrníš,viď!'',,To jo, co to je?'' „To chceme po tobě, abys to zjistil,“ naznačují kluci.,,Tak jdeme na to, necháte nás o samotě?'' ,,Zas nějakej trouba, spíš vařečka, pochybuji, že už tu mají trouby.“

Nikdo neví, jak to Pavel dokázal, asi je to jeho znalostí SCI-FI a fantasy. Zjistil, že je to průzkumník z planety E-365 z kakaové soustavy, že chce zkoumat slušné mravy na zemi a že má všechny rád, protože na jejich planetě neexistuje deprese.

,,Ííít ííít,'' ozve se na celé kolo. Kluci se otočí a pak se baví dál.

To Ííít íít mělo znamenat: ,,Ach, ti primitivové, ani by nevěřili, jakou depresi mám, že jsem nezůstal doma.'' Jak chtějí tři ,,skoropuberťáci'' naučit To slušnému chování? Nic proti, ale tito tři kluci se smějí i slovu ,,okno'' nebo ,,dveře''. To zpozoruje, že si ho kluci nevšímají. Sbalí pár šroubů a matic, otočí se na kolečku a odjíždí k silnici. Když už to vypadá, že ho přejede silně opilý řidič, všimne si ho Bohdan a snaží se ho vzít ze silnice. ,,Tik tik tik tik tik,“ tluče Bohdanovo srdce. ,,Tys mi teda dal, ty ses chtěl kamarádit s autem, viď?'' Robot se mu vytrhne z ruky a přepne do módu letu.

Kluci mezitím z dáli pozorují, co se děje. Tomáš vytahuje mobil, aby natočil To, jak vzlétává, ale když vytáhne mobil, má 12 zmeškaných hovorů od mamky, tak ho radši zase hezky zandá. Zatímco se kluci hádali, kdo si To vezme, robot zmizel.

Ponaučení, jaké muže být ponaučení? Asi jen to, že se musíme smířit, že jsou i chytřejší formy života a také namyšlenější formy života.

Když kluci pozorovali, jak To mizí v dáli. Bylo jim líto, že si s To víc neužili. A že sice nemají mimozemšťana, ale za to mají zážitky, jaké nikdo nemá. A co na závěr říci k To? No prostě ten na Zemi nezmění názor a bude si vždy myslet, že jsme zaostalci.

 

 

Tadeáš Janoušek, 5. A 

 

Kluk Rio a uloupené šperky

Kluk Rio je z planety Pluto. Umí rozluštit neviditelné stopy z podlahy a konečně se naučil našim způsobům. Rio jednou chtěl jít na Květinovou palmu v Jablonci nad Nisou, ale nevěděl kudy. Myslel si, že jde do infocentra, šel však do zlatnictví. Nevěděl, v jakém obchodě je, protože nad nimi nebyly cedule. Ve zlatnictví bylo velmi rušno. A také tam byl zloděj. Stál ve frontě. Když uviděl, že prodavačka nechala otevřenou vitrínu, vzal si nejcennější soupravu šperků a spokojeně odcházel. Paní, která byla na řadě, měla o soupravu zájem. Ale neviděla ji. Řekla tedy prodavačce: „Já jsem tu soupravu chtěla, ale tady není“. Prodavačka uviděla otevřenou vitrínu a řekla: „Pomoc, byl tady zloděj!“ Hned chtěla volat policii. Rio se nabídl, že pachatele díky otiskům na vitríně pozná. Vzal lepenku, nalepil ji na vitrínu, kde otisky byly, lepenku položil na svůj přístroj a hned zjistil, kdo soupravu ukradl. Zavolal na policii… Během pěti minut je pachatel u soudu. Ten mu udělil trest. Ne ve vězení, ale musí ve zlatnictví dělat uklízečku. Pachatel trest přijal a hned v obchodu nastoupil. Rio v Jablonci nad Nisou zůstal a pomáhá policii s jinými případy.

Adéla Šoborová, 5. A 

Školní rok 2012/13

Ukázka prací žáků 5. B v českém jazyce.

 Děti si měly vymyslet „potvůrku“, namalovat ji, pojmenovat a vymyslet příběh i prostředí, ve kterém žije.
Posuďte sami, jak se jim zadařilo.