Základní škola, Praha 9 - Prosek, Novoborská 371
Tel: 286 006 511 | email: skola@novoborska.cz | www.novoborska.cz
"Šance pro všechny, vždy a ve všem"
Pro zobrazení nového designu si prosím nainstalujte novější Internet Explorer, nebo alternetivní prohlížeč.
Výčet podporovaných prohlížečů s odkazy na stažení:

Školní rok 2015/2016

 

                         Neposlušný mýval

                    Alice Brožková

                   Byl sychravý den,

                ani myš nešla by ven.  

              Zima se v příbytku šíří,

         za okny se víří sněhové chmýří.

              Minuty pomalu plynuly,

             z nábytku vůně se linuly.  

         Do dveří klopýtám, vzlykám,

           svůj drahy parfém čichám.

      Za mýlku budu pykat a slzy polykat,

          od zítřka taky příbytek zamykat.

          Vlezl k nám mýval jako z plyše,

                  hlady mu vyli v břiše.

 Našel jen léčivé byliny v bytě u tety Jiřiny. 

                  Dostal však kašel,

             pak u mě parfém našel.

        Jak začal balónek dmýchat,

          plýtval, až musel kýchat.

           Smýkl s ním z nábytku.

 "Dobytek" a tím nám zasmradil příbytek.

 

 

           Ukázky z fitkivních dopisů 7. B

   Milá praprababičko Marie,

vím, že tento dopis nebudeš číst, ale stejně ti píši. Je mi líto,

že jsem tě nikdy nepoznala. A protože tě nepoznala ani moje 

maminka, dozvídám se o tobě z dědova vyprávění a z dopisů,

které jsi psávala své setře Olze do Prahy. Dědeček mi vyprávěl 

o tvém dětství v Mělníku se čtyřmi sourozenci i o tvých zážitcích

z Prahy, když jsi studovala hudební konzervatoř. Prý jsi ještě 

v sedmdesáti letech nádherně hrála na klavír, což je vážně 

obdivuhodné.

   A teď něco o mně ...............

Myslím, že bychom si rozuměly, protože i já miluji hudbu

 

                                                         Kristína Doležalová

 

   Milá Kasiopeo,

 

píšu ti právě teď, když letím s rodiči na dovolenou na Zemi.

Vím, jak se ti líbí, a tak ti o ní něco napíšu. Říká se jí modrá planeta a je jiná než naše, ale je překrásná.
Letěli jsme roboautem F136-B8, ale jakmile jsme se dostali do atmosféry, změnila se nám barva kůže
z šedé na okrovou.Mé sytě růžové oči zmodraly a vlasy (dříve zelené) se zbarvily do jemného broskvového
odstínu.Hned jak se naše roboauto dotklo země, změnilo se na obyčejné auto. Jeli jsme do hotelu.
Pracuje tam totiž moje teta Kyra, která jak víš, se odstěhovala z planety Omikron na Zemi
(Kyra tě moc pozdravuje). Ubytovala nás v moc hezkém pokoji s výhledem na zahradu.
Rostly tam opravdivé květiny! Ne jako u nás, kovové s umělou vůní. Ne. Bylo tu plno rozmanitých
barev i druhů! Červené, modré, žluté, oranžové, fialové a víc a ještě víc barev. Ubytovali jsme se 
a šli se vykoupat do jezera.Do azurově modrého jezera.
A najednou táta uviděl podivné zvíře. Byla to liška! Viděla jsem lišku poprvé, protože na Omikronu
zvířata nežijí.Podrobně ti jí kreslím a pošlu s tímto dopisem světelnou poštou. Mimochodem se kamarádím
s člověkem.Jmenuje se Michal. Je hnědovlasý, má zelené oči a je moc hezký.
            Za pozemský týden bychom se měli vrátit a dopis, který ti právě posílám,
by měl dojít za jeden světelný den.
                                                Doufám, že si ho přečteš a brzy odepíšeš.

 

                                                                                              S pozdravem

                                                                               Lyra

                                                                                    Anna Klučincová

 

Vážená Alžběto Bavorská,

 

blahopřeji Vám k sňatku s rakouským císařem Františkem Josefem I.

 I když Vás zprvu provdat nechtěli tak mladou, zdá se, že jste, Sissi, moc šťastná!
Stále na Vás, Sissi, vzpomínám. Na dlouhé letní večery, strávené u Vás v komnatě,
když jste mi umožnila česat Vaše krásné a dlouhé vlasy. Žádná žena na světě nemá většího
obdivu než Vy. V paměti mám i tu chvilku, kdy jsem mohla vstoupit do síně a držet
v rukách Vaše krásné, hedvábné šaty.
V ten moment jsem spatřila Vaši štíhlou postavu
a nejužší pas. Byl to pro mě obdivuhodný zážitek,
který si pamatuji dodnes.
Jistě si také vzpomínáte, když jsem Vás doprovázela na cestě za Vaším otcem 

a matkou Ludvikou. Viděla jsem ve Vašich očích nadšení a touhu se s nimi setkat.
Zřejmě si myslíte,
že jsem zapomněla na ten úchvatný les, ale to ne! Hned jsem pochopila
Vaše vyprávění o něm. Ten les, 
který tak milujete a kam se tak ráda vracíte,
se mi vskutku zalíbil také. Myslím, že by se Vám zase 
jako tenkrát roztáhly koutky úst
do krásného úsměvu!

            Děkuji za vřelé pozvání na ples, je to pro mě velkou ctí. Doufám, že s tímto pozváním
Vaše teta Žofie (smím-li jí tak říkat) souhlasí, neboť bych ráda nezvaným hostem nebyla.

Prosím, vyřiďte bývalé císařovně a Františku velký pozdrav! Ještě jednou doufám, Sissi,
že se stane naše setkání příjemným zážitkem a vzpomínkou po celý život.

                                                                                        Těším se na Vás.

                                          

                                                                                                Vaše komorní dáma Helena .

                                                                                                       Nováková Natálie

 

                                                                                     

 

Školní rok 2014/15

 

Žáci 7. tříd dostali po opakování učiva záludnou otázku – co je poezie a které pojmy jsou s ní spojeny. Odpovědi jsou překvapivé. Bohužel – nechyběly i práce beze slov. Uvedeno bez korektury.

·         Poezie je způsob psaní básní. Když skladatel píše poezii tak se to může rýmovat

·         Může se to rýmovat ob řádek, ale i věty hned za sebou.

·         Je to básnictví keré se může rýmovat, i přeskakovaně.

·         Poezie se pise v slokách.

·         vymyšlený text nebo poezie o realitě

·         často o bájích a legendách

·         nejčastěji to píšou básnící

·         Poezická báseň musí mít sloky a verše

·         Většinou o bajkách

·         Verše zařazené do slok ( nejméně 1 sloka)

·         Vymyšlený text

·         Nejčastější výskyt u básníků

·         Můžeme napsat báseň o jedné věci či více věcí.

·         Dvojhlasný:                zvýraznění - nezvýraznění

·         hudba

·         Poezie je například básně, bajky, písně či divadelní hry. Poezie může být zábavná - komedie, smutná- drama, poté také tragikomedie, činnohra a tak dále. Když se baví více osob je to dialog.

·         básně… Rozdělují se na přímou a nepřímou řeč.

·         Je to druh psaní knih a divadelních her

·         Nejčastěji poezii skládali třeba vášnivý spisovatelé

·         Je to slohový útvar, tvořený literárními výrazy

·         Poezie je druh umění,knihy

·         může být drama, komedie

·         Je to druh psaní her

·         Je to tvořené literárními náměty

·         Má určité odstavce

·         Měl by být uvedený název, autor a popřípadně z jaké knihy je

·         Mohou to být například texty v knihách , které jsou psane v dialogu.

·         V příbězích to může být jako rozhovor mezi například dvěma osobama.

 

Žáci 7. B vzpomínali na zimu

Je krásné vzpomínat na zimu. Většinou si vzpomenu na ten krásný klid, když jsem u dědy.
Ale nejen na klid, ale i na horkou čokoládu, kterou si večer s dědou uděláme.
                                                                                        Karolína Krepindlová

Zima je nejkrásnější roční období, když pod nahama křupe sníh, brzy se stmívá.
Lidé se chodí dívat na stromeček, děti mají radost z toho, jak všechno svítí. Když se vracejí 
domů, pijí teplý čaj, aby se zahřál. 

                                                                                        Darina Raspertová

Nejkrásnější na zimě je padající sníh na střechy, silnice a chodníky. Zamrzlé kaluže, na kterých
se děti projíždějí, rampouchy visící z okrajů střech a aut. R adost vyjít ven a vytvořit sněhovou kouli
z jasně bílého sněhu. Když pak jen jemně slunce prosvitne mraky, vše se rozzáří a leskne.

                                                                                       Filip Vrba

                    To nejhezčí o zimě

   Zima je krásná,
   v zimě je sníh,
   děti jezdí na saních,
   výskají a dovádějí,
   radovet se všichni smějí.

  Rampouchy jsou všude kolem,
  všude plno ledu,
  dáme si čaj s cukrem
  a trochu medu.

  Cukroví nám voní z trouby,
  už nerostou ani houby
  i listí nám opadalo
  a pod sníh se zahrabalo.

                         Aneta Albrechtová

      Ráda vzpomínám na ty časy, které jsme trávili společně s rodinou, s blízkými, ale i s přáteli.
Právě teď přemýšlím, co zima dokáže. Všichni mluví jen o sportu, radovánkách. Ale já vidím
něco víc. Představuji si, jak procházím lesem. Stal se neobyčejným. Ve sněhu na cestě se dívám
na stopy různým malých zvířátek, stromy jsou obalené sněhem a krajina mrazivě bílá.
Krásné je pro mě slabé slovo pro zimu. Ale vlastně mě žádné slovo nenapadá.

                                                                                    Lucie Procházková


 

I v letošním roce psali žáci sedmých tříd fiktivní dopis. Můžete posoudit, jak se jim dařilo.

                                                                                                          V Praze dne 21. 9. 1397

 

Milý bratře Zikmunde,

         určitě víš, jaká doba v mé zemi nastala.

Ocitl jsem se v konfliktu s šlechtou, protože jsem si našel důvěrníky spíše v měšťanstvu a mezi šlechtici. Zatknul jsem a mučil Jana z Jenštejna a jeho mrtvé tělo hodil do řeky Vltavy. Do Říma jsem si pro hodnost římského krále také nepřijel, jelikož nerad svou zemi opouštím a nevím, co všechno by se tu mohlo za dobu mé nepřítomnosti stát. Začal tu kázat Jan Hus, čímž rozvířil nepokoje a spor mezi církví. Kázal proti odpustkům, svobodnému kázání z Bible, to ještě tolik nevadilo, ale jakmile začal kázat proti papežovi přestal jsem ho podporovat. Dostal bych se do sporu a problémů větších než jsem dosud měl. Již zde nemám žádného člověka, kterému bych mohl věřit. Jan Hus byl tebou pozván na sněm v Kostnici se zaručením svobodného odchodu i příchodu, tak doufám, že slib neporušíš. Zem je naprosto zdevastovaná a upadá. Šíří se tu hrozné nemoci a mám strach i o sebe. Tento čas absolutně nezvládám, nic se mi nedaří. Nevím, co mám dělat, doufal jsem, že se obejdu i bez tvé pomoci, ale asi jsem se zmýlil. Po smrti mého otce Karla IV. Se situacemi zde zvládnout nedá.   
             Tímto dopisem tě tedy žádám o pomoc navrátit klidu a pokoje do mé země.

                                                                           Tvůj bratr Václav IV.

 

                                                                                     Filip Vrba

 

                                                                                   9.12.2014 Ves pod údolím

 

                         Drazí rodiče,

         Zdravím Vás ze Vsi pod údolím.             

Vypravila jsem se s tetou a bratranci do údolí a teď vám o něm napíšu. Zelené údolí plné barevných rostlin a tekoucí řekou Ibiši,tak tady se procházíme.
Pozorujeme zde zpívající ptáky, posloucháme jak řeka teče a někdy lezeme i po skalách.    

Všechny myšlenky mi směřují přímo na toto údolí, do přírody i do osvěžující čisté vody. Já bych tu zůstala a naslouchala všemu, co zde roste, žije i teče. Pokud pojedeme na výlet, tak právě sem. Tuto krásu nepřekoná žádná věc.Občas si zahrajeme nějakou hru, nebo se jdeme vykoupat, ale já ze všeho nejvíce trávím na louce s papírem a tužkou a básním o krajině. Večer chytáme ryby a opékáme maso. Zkoušíme porozumět přírodě a nalouchat jí.

Kéž byste tu byli s námi a prohlídli si to tu. Když jsem Vám psala tento dopis,vzpomněla jsem si na všechny blízké a taky na své přátele. Posílám Vám i fotky z našich míst, co jsem navštívili a co už zůstane u nás navždy. Pozdravujte všechny a my se s Vámi loučíme a brzy k Vám přijedeme.

S pozdravem

 

                                                                                         Lucie Procházková

 

Žáci 7. A psali fiktivní dopis - můžete si přečíst nejzdařilejší

Martina Špeliny

 

Mistře Jane z Husi!                                                        Praha, 30. 6. 1415

 

Jako jeden z Tvých následovníků Ti píšu o situaci v Praze a svém nesouhlasu s tvou klatbou.

            Lidé v Praze se začali postupně smiřovat s interdiktem, který vydal papež. Je zajímavé, že i kazatelé a lidé. Kteří byli vždy jen zavřeni v klášteře, vystoupili ven a začali interdikt účelně porušovat. Nekážou v kostelech a chrámech, ale třeba na trzích, náměstích nebo před branami kostelů. Dost lidí také nesouhlasí s tvým zajetím a dokonce byli i tací, kteří tě z Kostnice chtěli dostat násilím.

            Sám pokračuji v tvém kázání a inspiruji se jím. Opustil jsem před nedávnem na chvíli chrám sv. Marie Sněžné a nestačil jsem se divit, co dělá s lidmi zákaz kázání. Lidé věří, že je Bůh opustil a že nemůžou mít štěstí, když se k soše Ježíše Krista nemohou jít pomodlit do kostela.

            Jane, Zikmundovi nelze věřit. Tak proč jsi přijal jeho pozvání? Proč? Proč jsi věřil tomu „falešnému glejtu"? Vždyť sám satan kuje pikle v jeho hlavě. Odpusť mi, Bože, ta hříšná slova. Samotným ďáblem ses, Jane, nechal oklamat. Zvaž svá slova u soudu a radši na úkor pravdy se odvolej, než abys život svůj smrti zaslíbil.

 

            Ať Tě Bůh provází na tvé cestě!

 

                                                                                  Jan Želivský